Štěpanický hrad

Štěpanický hrad je jeden z nejseverněji položených hradů u nás, leží ve zříceninách nad údolím potoka Cedron asi 6 km severně od města Jilemnice v nadmořské výšce 520 m nad mořem. Patřila k němu nynější vesnice Horní Štěpanice, dříve nazývána pouze Štěpanice. Stojí na cestě, jež spojovala Horní Štěpanice s Jilemnicí a Dolními Štěpanicemi a jež byla později protažena druhým směrem do Vrchlabí. Cesta je štětována žulovými kameny tak důkladně, že jí žádná povodeň v průběhu staletí nemohla příliš ublížit.

Štěpanice nesou jméno po svém zakladateli rytíři Štěpánovi. Základy hradu položil Zdeněk z Valdštejna, který po Štěpánovi držel Štěpanice a okolí. První písemná zmínka o sídle pochází z 28. července 1304,  kdy bylo potvrzeno králem Václavem II. Zdeňkovu synu Janovi z Valdštejna. V roce 1543 je poprvé hrad uváděn jako pustý – páni ze Štěpanic bydleli raději v nižších, pohodlnějších oblastech –, byl tedy obýván pouhých 200 let. Význam vesnice však dále přetrvá až do roku 1606, kdy je panství prodáno Václavu Zárubovi z Hustířen. Majitelé se rychle střídají a roku 1632 končí panování Valdštejnů poté, co se téměř celé Krkonoše a Podkrkonoší dostávají do rukou Harrachů.

Dnešní stav  Štěpanického hradu        

Obytné stavení hradu Štěpanice

Z hradu se zachovalo jen velmi málo: zbytek bašty o výšce asi 6 m, kus hradby směřující k hradní akropoli v délce 30 m, na východní straně, chráněné strmými skalnatými svahy, mohutná část zřejmě plášťového zdiva, jediný zbytek místnosti v podobě zahloubeného prostoru o rozměrech 2 m × 1, 5 m s náznaky vstupu, malé okénko na východní straně bašty. Hrad nezanikl násilnou formou, nýbrž v důsledku kulturního a technického pokroku byl opuštěn majiteli. Dlouhá léta potom sloužil jako zdroj stavebního materiálu – téměř všechny chalupy v Horních i Dolních Štěpanicích stojí na podezdívkách z hradního kamene.

Hrad horní se k dolnímu svažuje prudkým svahem, jenž však nemusí být přírodním útvarem, ale mohl vzniknout sesuvem velkého množství plášťového zdiva. Hlavní brána zřejmě stála blízko bašty směrem k cestě – přístup z opačné strany je znemožněn příkopem. Snad existoval ještě druhý, hospodářský vchod, a to na opačné straně směrem ke vsi – ve složitém skalnatém terénu je jasně patrná trasa cesty. Na západní straně chránila hrad soustava dvou příkopů s mezilehlým valem. V příkopu mohlo být jezírko, zásobující obyvatele vodou. Pro situování věže připadají v úvahu různá místa, například pahorek v severní části, který by mohl být jejím zbytkem. Poloha střepiště naznačuje, že kuchyně se asi nacházela na západní straně, přikloněné k příkopu. Rozměry hradní akropole činí přibližně 37 m × 26 m, celková délka hradu 104 m. Pravděpodobně dřevěným schodištěm se přecházelo z horního hradu do dolního, jenž byl využíván hospodářsky. Jak dokazují kapsy na vnitřní straně hradby, stávaly tam dřevěné stavby.