Pačátky lyžování v Krkonoších

Počátky lyžování v Krkonoších je asi troufalé spojit do jednoho článku, ale mají hodně společné s podhorskou vesnicí Dolní Štěpanice, a "bílou" Jilemnicí se svým okolím. Staly se vyhledávaným místem  lyžařů pro lyžování v blízkém okolí na Benecku nebo pro výstupy na krkonošské hřebeny.

Ale nejprve je důležité napsat o nadšeném sportovci z Prahy. Jak to všechno začalo? V listopadu 1886 požádal osmnáctiletý Josef Rössler Ořovský různé firmy v Kristianii a ve Stockholmu o sportovní výzbroje, především moderní brusle. K jeho velkému překvapení mu vzápětí poslala firma Heyde a Gustavson vedle nabídky bruslí také nabídky lyží. Již  brzy 5. ledna 1887 k nám putovala zásilka c. k. poštou jako "Sperrgut" na celnici, kde si s ní celníci nevěděli rady. Nikdy nic podobného neviděli. Nakonec tedy lyže proclili podle samospasitelného tarifu jako lodní vesla. Šlo o dva typy lyží, norský s "pobindingem" nebo vázáním z rákosu, a finským s dlouhými finskými řemeny. Hned druhý den už lyže Ořovský vyzkoušel. Když se setmělo vyšel se svým mladším bratrem na Václavské náměstí, u tehdy ještě rozestavěného Národního muzea si připnuli lyže a sjížděli na nich 700 m dolů na Můstek. O několik let později se Ořovský dozvěděl o sportovních pokusech krkonošských lyžařů a seznámil se s Janem Bucharem. Do konce svého života jsou oba muži velkými přáteli. Dokladem je text  jednoho z jeho dopisů Bucharovi, který začíná  větou "Vzpomenu-li na to, že od let 1897 nebylo vánoc až asi do roku 1925, které bych nebyl trávil v Krkonoších..."

Pro lyžování v Krkonoších a pro Jilemnici a její okolí se stal významným dnem 17. prosinec 1892. V ten den dal hrabě Jan Harrach lesní správou v Horní Branné objednat jeden pár jasanových lyží u Ganzterera v Thenebergu a jeden pár bukových lyží u bratří  Thonetů ve Vídni. Lesmistr ing. Ferdinand Reich je vyzkoušel a kolář František Soukup v Horní Branné zhotovil pod jeho vedením první lyže domácí výroby. První vázání vyrobil podle dovezeného vzoru sedlář Štěpán Šír, také v Branné. Ještě v zimě 1892/93 se výroba lyží přenesla na dolnoštěpanickou pilu. Lyže se vyráběly jednak pro lesní dělníky panství, jednak pro lyžaře v Jilemnici a v Dolních Štěpanicích. Zhotovoval je sekerník Antonín Vondrák.

Antonín Vondrák                         Rákosové vázání

Mezi průkopníky  českého lyžování určitě také patří Jan  Buchar, který se narodil 20.září 1859 v Mříčné u Jilemnice v malé roubené chalupě. Po ukončení  studia učitelského ústavu v Jičíně učil nejdříve ve Zlaté Olešnici a v Mříčné.V září 1884 nastoupil jako správce jednotřídky v Dolních Štěpanicích, kde učil 41 let až do odchodu do důchodu. V roce 1888 byl založen Klub českých turistů, který začal  vydávat "Časopis turistů". Do prvního čísla napsal Buchar svůj první článek Vzhůru do Krkonoš! Na Silvestra roku 1892 se sám na lyžích, které si také objednal u bratří Thonetů, vydává na túru k Žalému a dále na Šeřín. Zkušenosti z výletu na lyžích nebyly nijak povzbudivé, nebyl ušetřen uštěpačných poznámek a škodolibého posměchu, ale Buchar  se nevzdal. Roku 1894 vychází  v Časopise turistů první Bucharův článek o lyžích Nový zimní sport a o rok později jeho instruktáž jízdy na lyžích pod názvem "Ski". Byl to první  metodický článek o jízdě na lyžích v dějinách českého lyžařství. Buchar byl první učitel,  který dětem nahrazoval v zimě tělocvik lyžováním. Naučil děti dobře se na lyžích pohybovat a pak s nimi podnikal výlety do okolí Jilemnice. V roce 1890 získal Buchar povolení školské správy, že místo tělocviku může s dětmi sáňkovat, roku 1896 přišel i souhlas k lyžování. Děti začaly brzy napodobovat dospělé, lyžovaly na všem možném, na prkénkách, na dužinách od sudů. Málokteré z nich mělo skutečné lyže. Od roku 1896 začal učitel Buchar vodit lyžařské výpravy školáků do hor. Dne 15. dubna 1894 spolu s přáteli zakládá Buchar Český krkonošský spolek Ski Jilemnice. Roku 1900 byla vybudována turistická cesta přes Žalý na Mísečky. Později byla pojmenována  Bucharovou stezkou, na kterou byl velice hrdý. Zásluhou pana učitele Jana Buchara navždy zůstane, že Krkonoše ožily lyžováním a také češtinou.

Chata Českého Ski klubu Praha na Benecku, zakoupená 1910 a restaurovaná před první světovou válkou

Start mistrovského závodu 1897 v běhu na lyžích na 1km. Zvítězil F.K.Hron, vedle něho dr.Dieskau již se dvěma holemi.

Velký obrat ve cvičení lyžování u nás a pro ČKSS znamenal příjezd zahraničního norského cvičitele  H. Steffense do Krkonoš na sezónu 1895/96. Začalo se při běhu používat dvou holí. Zavedly se cvičební kurzy a začala výuka ve skoku na lyžích. Jilemničtí nejprve používali silnou těžkou hůl se železným kotoučem na brzdění. Jízda o dvou holích se vžila velmi rychle.K nejúspěšnějším českým závodníků před první světovou válkou patří: Bohumil Hanč, Hynek Bedrník, František Mládek, Josef Kraus, Otakar Tikva, Antonín Bartoň, František Karel Hron, Josef Šír, Václav Lorenc, Josef Jodas a další ...

Bohumil Hanč se narodil 19. listopadu 1886 na Benecku. Ve čtrnácti letech dosáhl v běhu chlapců do 15 let dne 11.2.1900 v Jilemnici druhého nejlepšího místa. Byl typ silného běžce s obdivuhodně silnou vůlí. V letech 1907-12 byl nejúspěšnějším běžcem v zemích Koruny české. V letech 1907-9 suverénně zvítězil ve 2.,3. a 4. závodě na 50 km. V rámci mistrovství zemi Koruny české pořádaných jako závody mezinárodní. Byl sedminásobným mistrem Království českého a dobrým lyžařským instruktorem. Zvláště okázale pod patronátem knížete Thun Hohensteina, místodržitele Království českého se konal 8. mezinárodní závod na 50 kilometrů, pořádaný Svazem lyžařů dne 24.3.1913. Závod, jak je známo, nebyl dokončen, protože ostatní závodníci pro náhlý zvrat počasí vzdali. Hanč zůstal jediný na trati a nevěděl o ostatních. Běžel poslední kolo, které končilo na Míseckých boudách. Tam nedojel a později ho našel E.Rath bezvládného na Zlatém návrší. Rath se Hanče snažil odvléci na Labskou boudu. Sám to však nedokázal, a tak spěchal pro pomoc. Hanče na Labskou boudu pak přivezla záchranná výprava. Oživovací pokusy ale neměly úspěch. Na místě kde Rath nalezl umírajícího Hanče našli později i jeho přítele V.Vrbatu, který kamarádovi chtěl pomoci a sám zahynul. Tragédii tohoto nešťastného závodu nepochybně bylo, že na rozhodujícím úseku nebyla žádná hlídka. O závodě, který skončil smrtí nejlepšího českého závodníka této doby bylo vysloveno již mnoho soudů. Platí však to, co Jan Buchar napsal několik dní po tragické události. "Poslední okamžiky Hančovy a Vrbatovy zůstanou asi navždy tajemným tragickým dějem. Rovněž sotva kdy s určitostí zvíme, kde se oba setkali na pláních krkonošských." K uctění památky Hanče a Vrbaty vybudovaly ČKSS Jilemnice ČSK Hradec Králové v roce 1925 na Zlatém návrší v Krkonoších mohylu ze šedých balvanů, na kterou umístily bronzovou desku se jmény obou hrdinů. Za války Němci mohylu barbarsky zničili. Dnes připomíná tragedii na Zlatém návrší mohyla nově postavená viditelná ze všech krkonošských hřbetů

Karel Jarolímek 1912 ve skoku na můstku po Zlíčinou

 První závody ve skoku v rámci II. mezinárodního mistrovství zemí Koruny české pořádal ČKSS v Dolních Štěpanicích 21.února 1897 už na dřevěném můstku, postaveném dělníky ze štěpanické pily podle návrhu H.Steffense. Pravidla připouštěla tři skoky s "náběhem" 1 m. Startovalo pět závodníků - Steffens, dr. Dieskau a z ČKSSKříž, Řehánek a Mládek. Vyhrál Nor Steffens skokem dlouhýn 19,5 m. Během závodu nacvičovali skok už první budoucí naši skokani: Hron, Tikva, Bedrník, J Rössler-Ořovský, Kraus a Višňák. Prováděl se také kurs ve skoku, který vedli H. Steffens, H. Irgens a dr. Dieskau. Při druhých mezinárodních závodech ve skoku 24.1.1898, opět v Dolních Štěpanicích, skončil Josef Kraus /rodák z Dolních Štěpanic/ už 15,5 m a zapsal se jako první "rekordnam" do listiny nejúspěšnějších skokanů SL KČ a stal se prvním českým mistrem Království českého ve skoku na lyžích.

                           Anna Hanušová ze Sokola Mrklov

Kolem roku 1910 se několika závodů společně s muži zúčastnila v této době nejlepší závodnice Anna Hanušová ze Sokola Mrklov. Později členka spolku Ski v Jilemnici. Byla první ženou v Čechách, která 10.4.1909 startovala v závodě na 50 km. Pro mlhu na trati zabloudila, ale doběhla společně do cíle s Emmerichem Rathem a Bohuslavem Braunerem a řádně ukončila závod. Roku 1910 zvítězila ve Vysokém n.J. v závodě na 1 000 m a roku 1911 startuje jako první žena v Čechách ve sjezdu 1 500 m dlouhém na Špičáku na Šumavě a vítězí. Konečně 25.3.1912 startovala podruhé v závodě na 50 km, ale v turistické třídě /25 km/ a zaběhla třetí nejlepší čas.

Možná pro některé z Vás lyžování už dnes znamená pouze jeden z mnoha dalších sportů. Ale na rozdíl od ostatních je spojeno nejen s radostí z pohybu, ale hlavně se zážitky z krásné zimní přírody. Někdy nám třeba může připadat nepříjemný a nemilosrdný vítr a mráz jako vada na kráse naši hor, ale není to právě to co dotváří jejich jedinečné kouzlo. A nebylo to právě lyžování co nám otevřelo dveře do tohoto zimního království.
 

Slečna z pasecké pošty před první světovou válkou - první listonoška v Pasekách n.J.

Skupina nejmenších lyžařů  této doby,  kterou zakončím povídání o  lyžování v Krkonoších.

Informace pro tento článek jsem čerpala z encyklopedie Zlatá kniha lyžování od Otty Kulhánka, kterou vydala Olympia Praha 1989. Jistě mnozí z Vás, kteří se alespoň trochu zajímáte o historii lyžování, by dokázali tento článek doplnit spoustou zajímavých informací. Věřím, že je ještě mnoho dalších zajímavých lidí, kteří by stály za povšimnutí. Vždyť možná právě kvůli nim dnes každoročně v zimních měsících ožívají svahy našich hor. Takže pokud máte jakékoliv články, fotografie, či připomínky, rádi je zde zveřejníme.

Kontakt Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny